Zaježová: od motyky k notebooku

Zaježová, kdysi samostatná obec, dnes součást obce Pliešovce, leží asi dvacet kilometrů jižně od Zvolena. Do začátku 90. let se vylidňovala, mladí lidé odcházeli „za lepším“ a zůstalo zde velké množství prázdných domů. V tomto stavu objevila malebnou vesničku, nebo spíš soustavu samot a polosamot (takzvané „lazy“ — obdoba kopanic), skupina zájemců o tradiční lidovou kulturu a jednodušší život bližší přírodě. Jako Škola ľudovej kultúry zde začali pořádat řemeslné kurzy a postupem času se sem rozhodli přestěhovat. Ústřední postavou a inspirátorem byl Igor Chýra, který našel své životní poslání v chaloupce bez elektřiny a v centru pro sběr tříděného odpadu v Pliešovcích, které založil. V něm pečlivě zachraňoval vše, co šlo ještě využít, včetně desítek krásných lidových krojů, které by jinak skončily v popelnici… Ale to vše už je historie.

Střídání stráží

Od doby, kdy Sedmá, tehdy ještě Poslední generace věnovala životu na Zaježové několik článků, již uplynulo hodně let. Tehdy se pod vlivem charismatického Igora Chýry snažili „novolazníci“ o soběstačnost a skromnost, o recyklaci a opětovné využití odpadů, obnovovali stará řemesla a tradice a zjednodušovali svůj život po vzoru našich prababiček. Již tehdy, v roce 1996, však slovy Igora říkali: „My nie sme žiadna komunita. Sme iba takí obyčajní ľudkovia, iba si tu tak žijeme.“ Igor Chýra již bohužel není mezi námi. Jeho odchod po dlouhé nemoci na jaře 2009 završil změnu kurzu, kterou Zaježka postupně prodělávala již delší dobu. Od snah o maximální jednoduchost a soběstačnost se zdejší obyvatelé posunuli směrem k většímu využití civilizačních výdobytků, k mezinárodní spolupráci a moderním environmentálně šetrným technologiím. Někteří lidé, spjatí se Zaježovou, tento trend vítali, jiní jej naopak kritizovali.

Dnešní Zaježová je méně „extrémní“ než kdysi a přitahuje širší spektrum lidí. K jejím nejvýraznějším postavám patří Miroslav Kašiak, představitel občanského sdružení Pospolitosť pre harmonický život (PHŽ), zastřešujícího aktivity novousedlíků prakticky od jejich začátků, a Juraj Hipš, předseda Centra environmentální a etické výchovy (CEEV) Živica se sídlem v Bratislavě a celoslovenskou působností. Oba organizují a administrují velké množství různých projektů. „Moje náradie, to je notebook, mobil a wi-fi router,“ říká Juraj. Novousedlíci jsou dnes bohatší o životní zkušenosti, většina i o potomky, někteří lidé odešli, jiní zůstali a ještě víc jich přišlo. Obec se rozvíjí, přibývá nových aktivit a sen o skromném a soběstačném životě již není tak důležitý jako kdysi. Místo toho vznikají další sny a plány, nejen „zelené“, ale především „pestré“. Většina dnešních Zaježovanů má blízko k tomu, čemu socioložka Hana Librová ve své knize Vlažní a váhaví (2003) říká „ekologický luxus“. Na Zaježové oceňují dobrý kolektiv sousedů, krásnou přírodu, pocit svobody a pomalejší, klidný běh života. Jsou rádi, že mohou vychovávat své děti na příjemném a bezpečném místě. Už nebojují proti systému, nesnaží se vrátit čas zpátky. To je sbližuje i se starousedlíky. Jeden z nich, pan Žilka, říká: „Vy by ste nám mali ísť príkladom, nie nás vracať do obdobia starých materí. Ukázať, ako sa dá všetko lepšie robiť … na dákom vedeckom základe.“ O místní tradice se však novousedlíci zajímají i dnes, v rámci projektu Dedičstvo Zaježovej vznikly rozhovory s místními pamětníky a webová stránka www.zajezova.info.

Sekier — otevřený dům

Jedním z obvyklých míst, kde se nový návštěvník seznamuje se Zaježkou, je Sekier. Tato usedlost byla kdysi domovem prvních zaježovských novolazníků. Od svého počátku má Sekier, majetek PHŽ, status „otevřeného domu“. Každý zájemce, ochotný zapojit se do každodenních prací, si zde mohl a může na kratší či delší dobu vyzkoušet žít ekologicky příznivějším životem, naučit se řemeslné a jiné dovednosti, ale také okusit sociální stránku života v komunitě.

Sekier je nádherné místo s neopakovatelnou atmosférou, ale jen málokdo zde vydrží žít dlouhodobě. Po roce nebo dvou si většina Sekierčanů uvědomí, že neustálý kontakt s velkým množstvím různorodých, byť velmi zajímavých a podnětných lidí, střídající se návštěvníci a nedostatek soukromí jsou přece jen trochu vyčerpávající. Někteří odcházejí úplně, jiní zůstávají na Zaježové usazeni natrvalo a pořizují si zde vlastní bydlení. Ne každý Zaježovan však začínal na Sekieri, mnozí se sem stěhují již rovnou do vlastního. A tak vznikla Zaježka v její dnešní podobě — nikoliv komunita v úzkém slova smyslu, ale spíš společenství spolupracujících sousedů nebo, chcete-li, ekovesnice — od roku 2004 patří do mezinárodní sítě Global Ecovillage Network (GEN). Sekier je svéráznou, barvitou a jedinečnou podmnožinou Zaježky, ale podle dojmů z něj nelze soudit vesničku jako celek.

Jak vypadá dnešní Sekier ve srovnání s dobou před patnácti lety, kdy o něm Poslední generace psala? Místo zpívání slovenských lidovek si tady spíš oprášíte svoji angličtinu. Sekier se stal přechodným bydlištěm pro zahraniční dobrovolníky, přicházející na Zaježku přes projekty Evropské dobrovolnické služby, i když možnost bydlet zde i mimo tyto projekty zůstala zachována. V létě je zas oblíbeným cílem mladých evropských cestovatelů díky členství Zaježky v síti GEN. Další změnou jsou přibývající civilizační vymoženosti — při poslední návštěvě mě překvapila dokonce pračka — a ubývající políčka kolem domu. Místo snahy o zemědělské samozásobitelství dostává víc prostoru kultura, například v podobě velkého letního festivalu Na lúkach. Z řemeslných dovedností se asi největší pozornosti těší přírodní stavitelství, o kterém Zaježované pořádají i workshopy a víkendovky.

Polomy — vzdělávací centrum

Zaježku můžete poznávat i z Polomů. Tuto usedlost stejně jako Sekier vlastní PHŽ, nedávno se ovšem jejím spoluvlastníkem stalo zmíněné CEEV Živica. Na rozdíl od Sekiera nemají Polomy neboli Vzdelávacie centrum Zaježová žádné obyvatele, ale od počátku slouží jako místo konání různých akcí, kurzů, víkendovek, táborů a seminářů. V roce 2008 prošla usedlost rekonstrukcí s využitím environmentálně příznivých technologií, jako jsou hliněné omítky či ohřev vody solárními kolektory. Někdejší návštěvníci Zaježové si ještě pamatují, jak se zde kdysi spávalo na seně ve spacáku; dnes už spočinete v útulném podkroví s pohodlnými pokojíčky a kompletním hygienickým a sociálním zázemím. Mimo jiné proto, aby zde bylo možné organizovat i akce pro děti, kde musí ubytování splňovat dle zákona určité standardy. Výjimkou však nejsou ani různé kurzy a semináře pro náročnější publikum nebo firmy.

V nabídce najdete například kurz permakulturního designu, řemeslné víkendovky a tábory, meditační sezení, semináře komunikačních dovedností, letní tábory pro rodiče s dětmi a mnoho dalšího. Samozřejmě ceny pobytů oproti minulosti o poznání vzrostly, vzhledem ke kvalitě služeb a ubytování jsou však pořád ještě velmi přijatelné. Rekonstrukce podstatně rozšířila „akční“ kapacitu, a přináší tak do obce nové možnosti výdělku, ať už při organizaci a lektorování kurzů, nebo při zabezpečování zázemí — nově vzniklá místní firma Čarovar poskytuje chutnou vegetariánskou stravu.

Komunita? Soběstačnost?

„Najviac skreslení vzniká nepochopením rôznorodosti medzi nami, novousadlíkmi v Zaježovej a okolí. Každý sme iný a sme natoľko slobodní, že naše názory sa nedajú strčiť do jednej škatuľky. A keď tak do veľmi veľkej,“ píšou Zaježované na svém webu. O Zaježce se šíří mnoho mýtů, které se zakládají na dílčím dojmu. Ve skutečnosti zde nepřevažuje žádný myšlenkový směr, který by všechny novousedlíky pevně spojoval. Co člověk, to jiný názor a jiný přístup k životu. Najdete zde zemědělce, řemeslníky i manažery, vegetariány i jedlíky masa, věřící, esoteriky i skeptiky.

V období kolem roku 2000, krátce poté, co začal na Zaježové stoupat počet obyvatel usazených ve vlastních domech, se novousedlíci snažili zavést úzkou sousedskou spolupráci a vytvořit komunitu, která by sice nebydlela spolu, ale přesto by byla jednotná a soudržná. V této době na Zaježce vznikl LETS systém bezpeněžní výměny, který již nefunguje, i potravinová banka, která se naopak osvědčila. Obyvatelé se pravidelně setkávali a prodiskutovávali různé otázky svého soužití. Časem se však ukázalo, že dosáhnout konsenzu v některých záležitostech není možné. Vytváření komunity za každou cenu se neosvědčilo. Nyní jsou Zaježované společenstvím sousedů, v němž funguje bohatý společenský život a samozřejmě i vzájemná výpomoc. Nikdo nečeká, že se každý zapojí do všeho, někteří jsou aktivnější, jiní preferují větší soukromí. Přesto, nebo možná právě proto, je život na Zaježové stále pestřejší, bohatší a zajímavější.

Vývojem prošly i zaježovské snahy o soběstačnost, zejména potravinovou. Zahradničení a chov zvířat se pro většinu lidí staly spíš koníčkem a doplňkovou činností, i proto, že novolazníci si uvědomili, jak náročné je získat zkušenosti, kdysi přenášené z generace na generaci. Zeleninu na zimu tudíž z velké části nakupují u malých farmářů z řad starousedlíků. „Na záhradu mi neostáva, na rozdiel od minulosti, keď to bolo pre mňa nosné, čas. Viac času trávim prácou, ktorá ma živí, a potom z toho, čo zarobím, rád podporím ľudí, ktorí radi pestujú,“ shrnuje Tomáš. Samozásobitelé nevymřeli, ale je jich málo. Patří k nim třeba David a Hanka, původem z České republiky, kteří říkají: „Je to podle nás cesta, která vede ke klidu, pokoře a svobodě.“

Do školy to není daleko

Jednou z největších změn v lidském životě je příchod vlastních potomků. Společenství novousedlíků dnes tvoří asi šedesát až sedmdesát dospělých a přes třicet dětí, většina z nich ve věku do 12 let, ty nejstarší však již stojí na prahu dospělosti. Jak se s dětskými nároky Zaježované vyrovnali?

Většina mladých rodin kvůli dětem životní styl pozměnila. (Dobrovolná) skromnost už pro ně není tak důležitá, objevily se jiné priority než snižování konzumu za každou cenu. Velká část rodičů si dřív nebo později oblíbila auto, pračku nebo mobil. Tito pomocníci však mají čistě užitkový význam a podle slov Zaježovanů „sú prostriedkom a nie cieľom“.

Školní věk dětí přivedl některé z rodin k přestěhování z Častobrezia, asi nejodlehlejší z místních samot, blíž k centru vesnice, k autobusu a nyní už i ke škole. Zaježová má totiž od roku 2007 vlastní malotřídku, což je ve slovenském kontextu jedinečný úspěch. Zřizovatelem školy je CEEV Živica a dnes ji navštěvuje osm žáků prvního stupně. Při provozu školy — kromě paní učitelky, která je zároveň ředitelkou — aktivně a dobrovolnicky pomáhají i rodiče. Ve škole se učí podle normálních, nikoliv „alternativních“ osnov, ale s individuálním přístupem. Druhý stupeň pak děti absolvují na ZŠ v Pliešovcích.

A jaké to je, vyrůstat na Zaježce? Místní školáci říkají, že se jim líbí zdejší příroda a zvířátka, ale trochu jim chybí obchody s hračkami a oblečením. „Pre mňa má Zaježová viac výhod ako nevýhod, páči sa mi tu viac ako v meste,“ shrnuje jedenáctiletá Amálka. Sedmnáctiletá středoškolačka Katka si zas všimla, že městští lidé „sa oveľa viac zameriavajú na svoj výzor ako na svoje vnútro“. Navíc oceňuje, že se na Zaježce naučila například vařit, poznávat rostliny nebo pracovat s hrnčířským kruhem. „Na Zaježovej by mal každý chlapec vedieť narúbať drevo,“ dodává desetiletý Samko, kterého baví pomáhat taťkovi.

Slaměné domky s internetem

Navzdory zmíněné modernizaci na Zaježce stále ještě někteří dobrovolně žijí bez elektřiny nebo jim stačí solární panel. Jde však o menšinu, stejně jako v případě těch, co se dosud snaží samozásobovat vlastnoručně vypěstovanými plodinami. Důležité je, že jim to přináší potěšení — i na tato rozhodnutí lze tedy nahlížet jako na ekologický luxus, jež má na mysli Hana Librová.

Za zdmi většiny domků, ať už tradičních chalup, nebo ekologicky příznivých staveb ze slaměných balíků, však zpravidla narazíme na technické vymoženosti — počítače s internetem, mobilní telefony, pračky nebo varné konvice. Před většinou domů též parkuje auto, protože vzdálenosti jsou zde velké a autobusů jezdí málo. „Zachovať si vysokú kvalitu života a popritom čo najmenej zaťažovať planétu svojou spotrebou — to je všeobecne prijímaný ideál,“ říkají o sobě dnešní novolazníci. Což o to, nově přistěhovaní mladí lidé bez závazků často žijí hodně skromně, ale s příchodem dětí, během stavby či rekonstrukce domu nebo kvůli práci se později obvykle rozhodnou moderní technologie využít. Podnikání nebo práce v neziskové organizaci dělají z mobilu a internetového připojení nezbytnost. Výhodou však je, že tyto vymoženosti umožňují práci na dálku. O zkušenosti s jednoduchým životem říká mladá maminka Lenka: „Bolo mi jasné, že dlhodobo to takto nechcem — že ma to nenapĺňa, že je to z veľkej časti len taká hra na skromnosť.“

Život na zaježovské ekovesnici se po materiální stránce vlastně zas tolik neliší od běžného života člověka z malé obce. Místní však v mnohem větší míře využívají ekologicky šetrné technologie a žijí o něco skromněji. Hlavní rozdíl je ale jinde: společenství podobně smýšlejících sousedů, kteří se umí těšit z blízkosti přírody a organizovat společné aktivity — respektujíce individuální odlišnosti — jen tak někde nenajdete.

Autorka studuje Environmentální studia na FSS MU v Brně. V roce 2007 prožila jeden rok na Sekieri a píše diplomovou práci o ekonomických stránkách života na Zaježové. V článku jsou použity citace z časopisu NAOZAJ, který vydávají obyvatelé Zaježky.

POZNÁMKA: Článok bol písaný pre časopis "Sedmá generace"  v júli 2012